Taková normální holka - kapitola 2.
Kapitola 2.
„ Bojím se tam jít.“ Zašeptala Milanovi Ilona. Měla z toho všeho takový divný pocit. Ale nakonec se rozhodla překonat to a jít za Karolínou. Ona jí chce vidět, tak proč by tam nešla? Milan měl radost, že tam budou všichni.
„Mami, běž první prosím.“ Požádala matku Ilona. Z jejího hlasu byla cítit nervozita. Naposled jí bylo takhle úzko, když se měla setkat se svým pravým otcem. Od té doby je to však vše v pořádku. K tátovi jezdí jednou do měsíce a už z toho rozhodně není nervózní. Maminka se podívala ještě na Milana, jestli také souhlasí. Přikývnul. „Dobrá tedy.“ Usmála se a zaklepala na dveře Karolínina pokoje. „Dále.“ Ozvalo se zevnitř. Vstoupili. Nejprve matka, poté Ilona a nakonec její milovaný Milan. „Vy jste tu všichni?“ bylo slyšet její dojatý hlásek. „Jsme.“ Odpověděl Milan. „Milane, jak se mi po tobě stýskalo.“ Řekla s pláčem. „Miluju tě.“ Zašeptal jí do ucha hned potom, co jí políbil. „Mami?“ ozvala se najednou Ilona. „Copak je holčičko?“ odvětila maminka také se slzami v očích. Byla dojetím bez sebe. „Myslím, že bychom je měli nechat chvíli o samotě.“ Řekla. „Máš pravdu.“ Usmála se matka.
„Karolínko, my přijdeme za chvíli. Nechceme vás rušit.“ „Mami, zůstaňte tady. Prosím. Chci vás tu všechny.“ Odpověděla jí Karolína. „Dobrá tedy.“ Řekla maminka. „Tak povídej holčičko. Jak ti je? Co říkal doktor? Kdy tě pustí domů?“ Zahrnovala jí otázkami matka. „Cítím se unavená a zesláblá, ale už mi je líp. A doktor říkal, že pokud to dobře půjde, do měsíce budu moct jít domů.“ Prozradila jim s úsměvem (ten jí asi musel stát hodně námahy poněvadž bylo vidět že jí není zrovna dvakrát nejlíp).
„Můžu se na něco zeptat?“ otázala se velice opatrně Karolína. Ilona začínala tušit, že se chce ptát co se stalo, ale byla ticho. „Jistě holčičko.“ Odpověděla – stále ještě se slzami v očích (byly to slzy štěstí) – matka. „Co se vlastně stalo? Pamatuji si jen, že jsem šla do knihovny. Co se stalo potom?“ vyzvídala. „Porazilo tě auto. Měla jsi obrovské štěstí zlatíčko.“ Řekl jí Milan. Ilona se podívala na hodiny. „Je už hodně hodin, měli bychom jít. Přece jen jsi ještě slabá.“ Všichni souhlasili. Domluvili se tedy na příští den, kdy přijdou opět na návštěvu a přinesou s sebou nějaké věci, které se mohou v nemocnici hodit.
Každý z nich ji chodil navštěvovat každý den. Milan jí nosil květiny, sestra křížovky a různé časopisy a maminka hlavně vitamíny. S neustálými návštěvami se měsíc v nemocnici přehoupl jako nic. Karolína byla den ode dne zdravější. Dokonce i tváře se jí začaly zabarvovat do růžova a brzy jí lékaři pustili domů.
Když nastal den D a ona mohla opustit nemocnici, přijel pro ní Milan autem. Bylo mu dvacet let – narodil se jen o tři roky dříve než Karolína – měl tedy už řidičský průkaz. Karolína si zabalila všechny své věci do cestovní tašky a byla připravena k odjezdu.
Jakmile vyšla před nemocnici, praštila jí do nosu vůně vzduchu a vůně života. Převezli ji totiž na pokoj ke staré paní, která pořád mluvila o tom, že sem přijela umřít. Bylo to šílené. Přežila to však ve zdraví a teď je tady. Volná jako pták. No ne tak docela. Musí chodit na pravidelné kontroly, ale jinak už je zdravá jako rybička. „Tak jedeme?“ zeptala se Milana. Hrozně už se těšila domů. Na svůj pokoj, na maminčino skvělé jídlo a na svoji rodinu. „Miluju tě.“ řekla Milanovi ještě než se rozjel.
Komentáře
Přehled komentářů
To jsem rad. Na podobne pribehy me neuzije, ale tohle se ti vazne povedlo. Jinak pokud bys mela naladu na cteni a mas rada fantasy, mam na strankach ke stazeni jednu dokoncenou knizku a cast rozepsane. Jsou to stranky jakubrydlo.wz.cz budu rad za kazdy komentar pokud si najdes trochu vetsi chvilku na cteni. :-)
dopíšu to
(Zuzka, 5. 3. 2008 19:50)určitě to není celé budu se snažit postupně dopisovat jenže na to momentálně nemám svůj klid..ale budu se snažit aby to bylo..jinak díky za komentář potěšil mě :)
Komentar
(Jakub, 5. 3. 2008 19:02)
Ahoj,
moc dobre napsane. Jen tak neco me nezaujme, ale tohle me chytlo a proste jsem to musel docist. Bude pokracovani nebo je to cele? :-)
Re: dopíšu to :-)
(Jakub, 13. 3. 2008 22:54)