Láska je láska - pořád stejná mrcha
3. 7. 2007
Už se vám někdy stalo, že jste byli do někoho zamilovaní až po uši? Jistě..komu se to nestalo že?..Ráda bych vám tady teď popsala příběh, který se mi stal.
„Jupí, vzali mě!“ byla jsem hrozně šťastná, když jsem se dozvěděla, že mě přijali na školu, kterou jsem si vybrala. Za nedlouho po tom jsem vytvořila stránky naší třídy. Neskutečně jsem se tam těšila. Na ty stránky přišlo pár lidí, kteří už na obchodku chodili. Mezi nimi byl i ON.
Nechal tam své icq číslo
a já, pod domněnkou, že je to děvče, jsem mu napsala. Okamžitě mě okouzlil. A
když mi poslal fotku, řekla jsem si že je i moc hezký. Prázdniny se přehouply
jako voda. Během těch velkých prázdnin mi ale začala psát na icq nějaká
holčina. Na první pohled mi byla moc sympatická. Nakonec z ní vylezlo, že
s NÍM chodí. „Jsem to ale smolařka.“ Řekla jsem si. Ze začátku roku jsem
se s ním ani nescházela. Vždycky jsme se pouze pozdravili. Naopak
s tou dívkou se z nás staly kamarádky na život a na smrt. Byly jsme
nerozlučná dvojka. Když přišla moje první prodloužená v tanečních a my
začali tancovat, podívala jsem se na balkon a skoro jsem omdlela. Stál tam ON.
Na druhou prodlouženou za mnou taky přijel a několikrát jsme spolu tancovali.
Tam jsem se do něho zamilovala. Potom
začali taneční pro pokročilé. Přesvědčila jsem ho, aby šel se mnou. Povedlo se.
Na první hodině jsem ho seznámila s mojí
skvělou kamarádkou ze základky. Netušila jsem však co se o další hodině stane.
Po téhle první hodině jsem odjela na lyžařský výcvik. Tam se za námi přijeli
podívat kluci ze čtvrtého ročníku. Jednoho z nich jsem okouzlila. Druhý
den ráno odjeli a už před polednem mi od něho přišla smska. Začali jsme si
psát. Když jsem se vrátila z lyžáku přerostlo to v něco víc a začali
jsme spolu chodit. 
Mezitím proběhla druhá hodina tanečních. Na té jsem
zjistila, že kamarádka ze zakládky s NÍM chodí a ON se kvůli ní rozešel
s tou skvělou holčinou z obchodky. Hrozně mě to od něho mrzelo.
Přestala jsem se s ním stýkat. Se čtvrťákem jsem byla šťastná. Pak ale
začal žárlit. Žárlil úplně na všechno. Na můj volný čas, kamarády i rodinu. To
mě hodně mrzelo a to bylo taky důvodem, proč jsem se s ním po měsíci
rozešla. Asi měsíc, možná i o něco déle, po rozchodu jsem se sblížila
s jedním klučinou z místa mého bydliště. Byla jsem s ním šťastná
do doby, než jsem s NÍM jela do kina. Tam to všechno začalo nanovo.
Zase
jsem do toho spadla. Zase jsem se do něho zamilovala. Ale měla jsem takový
hřejivý pocit že je to oboustranné. Hned druhý den jsem se kvůli NĚMU rozešla
s tím klučinou od nás a těšila jsem se, že v sobotu přijede a budeme
spolu celé odpoledne. Ta kamarádka z obchodky se na mě neuvěřitelně
naštvala. Bylo mi to líto, ale říkala jsem si, že přece nezahodím takovou
příležitost být s klukem, kterého miluju. Jenže v tu sobotu, kdy měl přijet,
jsem ráno obdržela smsku. A v ní stálo, že si uvědomil, že miluje někoho
jiného, a proto že se mnou nemůže být. Miluje jí! Mojí kámošku! Zhroutila jsem
se v slzách. Nevěděla jsem co mám dělat. Nikdy jsem kvůli klukovi
nebrečela, ale ta bolest byla tak velká. A pak jsem si to uvědomila. Ztratila
jsem HO. Ztratila jsem i ji. Ztratila jsem je oba. Na obou mi tolik záleželo...Tenhle příběh se mi stal během tři čtvrtě roku. A dnes je ta osudová sobota, kdy mi od NĚHO přišla smska. Rozhodla jsem se, že nebudu truchlit. Budu doufat, že ty dva spolu budou šťastní. Doufám, že ON bude šťastný. A že ne se mnou? Co mám dělat? Jak ho k tomu mám donutit? Nijak.
Lásku neumí přičarovat ani ta nejlepší
čarodějnice. Teď můžu jenom doufat, že se co nejrychleji odmiluju a bude
všechno jako dřív.
Komentáře
Přehled komentářů
Je málo lidí a možná vůbec nikdo, kteří by ti poradili jak se zachovat a jak nejlépe postupovat v otázce lásky. A když nedejde ten čas, že se musíš rozhodnout zda ten či onen, zda přítel či přítelkyně, zda rodina či kamarádi, zda láska nebo přátelství, nikdy se nesnaž hned rozhodnout se pro jednu z těch možností. Už v té otázce je odpověď že tím že jedno získáš, druhé ztratíš. A nevěř tomu, že získáš víc než ztratíš. Získané časem ubývá na hodnotě, ztracené časem na ceně získává. Takže si nikdy neklaď otázku, buď a nebo. Najdi jiné řešení, polož a odpověz si na jinou otázku. Je to těžké, ale jiná cesta ke štěstí nevede.
To přebolí
(Míra, 2. 3. 2008 19:01)